Rozchod

Kde začít ? asi u toho jak se 2 potkají a postupně se do sebe zakoukají. Připadají si jako v nebi když jsou spolu a je jim všude spolu dobře. mají se hodně rádi a nakonec se do sebe zaláskujou a jsou z nich 2 krásné hrdličky. No jenže jak to tak bývá v každém vztahu vždycky se něco posere (sorry za výraz). Někdy ani nemusíte vědět co to je.. proč to najednou cítíte jinak.. ale nedáváte to druhé polovičce moc najevo. Jenže všechno dospěje do bodu takového kdy jeden ze dvou už ani nechce chodit ven a pomalu si s vámi nechce ani psát. Ten druhý jen smutně kouká do zdi a přemýšlí co se děje. Po nějakém čase kdy se druhá strana ráčí napsat je vám sděleno (v mnoha případech) to že by to nebylo ono a nebo že daná půlka vás není připravená na vztah. Jenže vy jao ta pulka si říkate : k sakru co to žvaní ? vždyt to bylo tak krásný a třeba jste se i milovali.. jenže to jaksik tu druhou stranu až tak moc né že nezajímá ale prostě už to nebere. Prostě se najednou něco změnilo a nechce se to vrátit do původních kolejí. Tak přežíváte s tím že prostě aspon víte že ta druhá půlka je vaše a že je snad ještě nějaká naděje aby vaše láska znovu vzplála a bylo to tak jako minule. Jenže v zápětí se dozvíte tak trochu okruhově že je konec.. tu druhou stranu to strašně mrzí.. ale udělala to.. What ? What kind of pokemon you are ? nerozumím.. kdyby přece nechtěla tak to neudělá.. jenže to už je první pulka totalně na hadry.. a snaží se smlouvat. jenže druhá pulka odmítá a pak už vubec nereaguje. když se jí pak snaží volat a zkouší se domluvit na venku at se to vyřeší jak má a ne jako roboti po internetu.. jenže i to odmítá a nakonec ani nebere telefony. To tu první pulku totálně sejme a může dělat cokoliv ale nezbaví se toho že už nemá tu milovanou/ého... A ted přichází výčítkové období.. všechno svádíte na sebe a dáváte za vinu sobě i ty největší kraviny.. jenže to tak není. Pak přichází bdobí strachu z toho že si najjde někohojiného/ou a že to prostě budete muset snášet.. nejhorší představy teprve začínají.. a to za sebou nemáte ani 2hý den.. tak se stáhnete do sebe.. s níkým moc nemluvíte.. ani rosiče nic.. jen jste sami v sobě a říkáte si proč sakra já ?.. táhne vás to níž a níž a ještě níž.. pak už ani nechete být součástí tedle společnosti plné ošklivé a hnusné reality.. přemýšlíte o tom že si vemete život.. ale jste stale dost silní na to říct si že je to zatím zbytečné.. ale srdce stále bolí.. v málo případech (fakt se to stává málokdy) vám ona osoba napíše a dělá jakoby nic.. což je to nejhorší co vás mohlopotkat.. prakticky si vás přetvoří na kámoše.. ale vi ji/ho stale milujete.. a to asi není ta správná cesta.. ale nakonec si uvědomíte že aspoň jste v obraze co s ní je atd. nakonec se můžue stát (což už je častější) že se k sobě vrátíte.. jenže.. pokud to není opravdové už i z té druhé strany.. zničí vás to uplně.. nakonec to dopadne stejně.
Nechci být pesimistický.. ale všechny story of love dopadají stejně.. každý jeden z vás to pozná (teda pokud jste měli nějakeho partnera) a kdo neměl tak pozná.. Každá láska je úžasná, nádherná a dělá lidi štastnými ale všechno to jednou zkončí.. a buťo kvuli nevěře nebo že se to prostě druhé straně nelíbí a nebo kvuli důvodu co jsem uvaděl tady v článku.. Ten pocit bezmocnosti který máte ty měsíce.. jsou opravdu veliký ale fakt veliký trest.. Ani pak nechcete poznávat nove lidi.. Píšu z vlastní zkušenosti a zkušenosti kamarádek a kamarádů kteří se svěřili.. 
Nakonec jedna otazka.. Proč nemůže bejt každej vztah dokonalej a vydržet na věky ? 
mějte se čus bus na hlavě kakabus..