Povyprávím vám příběh, při kterém mrazí až v kostech. O věcech, co jsem viděl, jedné noci když jsem se procházel močálem. Měl jsem jeden drink, ale ne víc. Jen jsem tak bloumal, užíval si jasného měsíčního světla, civěl jsem na hvězdy. Nevědouc o něčí přítomnosti, tak blízko, sledujíc každý můj pohyb. Vyděšeně jsem padl na kolena, jak se na mě vyhrnulo něco z křoví. Vzalo mě to na bezbožné místo, a tam jsem tehdy upadl v nemilost. Pak mě povolali, abych se k nim připojil, k tanci mrtvých. Následoval jsem je do ohnivého kruhu, doprostřed jsem byl veden. A čas jako by se zastavil, byl jsem ochromený strachem, ale stále sem chtěl odejít. A žár ohně mi neublížil, když jsem vstoupil na uhlíky. A cítil jsem se jakoby v tranzu, a můj duch byl ze mě vytažen. A kdyby měl někdo příležitost, být svědkem toho, co se mi stalo . A já tančil a já skákal a já s nimi zpíval, všichni měli v očích smrt. Postavy bez života, všichni byli nemrtví, všichni byli sesláni z pekel. Když jsem tančil s mrtvými, můj svobodný duch se smál a dolů na mě pokřikoval. Pod ním mé nemrtvé tělo tančilo v kruhu mrtvých. Než nastal čas sjednocení, můj duch se do mě vrátil . Nevěděl jsem zda jsem živý nebo mrtvý, jak se ke mně ostatní připojili. Naštěstí pak začala šarvátka, a odvrátili ode mě svou pozornost. A když na mě nedávali pozor, v ten moment jsem utekl. Běžel jsem jako o život , rychleji než vítr, neohlížel jsem se. Jedna věc, kterou jsem si netroufl udělat bylo dívat se jen přímo vpřed. Když víš, že nadešel tvůj čas, víš, že budeš na to připravený. Se všemi se rozluč, připij a pomodli se. Když ležíš ve spánku, když ležíš ve své posteli. A když se vzbudíš ze snu a pak tančíš s mrtvými. Když ležíš ve spánku, když ležíš ve své posteli. A když se vzbudíš ze snu a pak tančíš s mrtvými. Dodnes si myslím, že se nikdy nedozvím, proč mě nechali jen tak jít. Ale už nikdy nepůjdu tančit, dokud nepůjdu tančit s mrtvými.
2025 ©